Syn pána zla - 43. kapitola

„Ne, drahý Alecto, mluvíme naprosto vážně. Brumbál s naprosto klidným svědomím toho zrádce jmenoval učitelem obrany proti černé magii. Asi téměř týden jsme strávili s tvým úžasným otcem a příjemným Alexem. Pak se přidal ještě ten hnusný zrádcovský Ledík a bylo to. Vůbec by tu neměl být. Tahle škola se prostě propadá. Jeden zrádce vedle druhého."

Alecto se na něj zmateně podíval.

„Nějak nechápu, co tím myslíš, Georgi."

„Naprosto normálně. Tvůj velevážený otec je asi slepý, když nevidí, že Snapík donáší Brumbálovi. A Iceturm? Je stejný jako on. Taky zradil, ale s tím rozdílem, že šel ještě do většího extrému. Snape by nikdy nesdělil tvému papínkovi, kde je hlavní štáb řádu fénu, ale Iceturm to udělal naprosto s klidným vědomím. On ví, že jím opovrhujeme, ale chová se jako by se nic nestalo. Je to pokrytec, stejně jako Snape." Georgův hlas byl tichý, téměř šeptal, ale tak důrazně, že mu Alecto rozuměl, i-kdyby nechtěl.

„Drahý Georgi, musím tě požádat, abys neurážel mého otce a Severuse. Taky neurážím tvé rodiče. Tím nechci říct, že Severus je můj rodič, ale je to přítel mé sestry a mně je velice blízký." Alectův hlas byl důraznější než ten Georgův.

George se začal šíleně smát. Několik studentů se zaraženě po Georgovi ohlédlo.

„To mi mohlo být naprosto jasné, že budeš bránit papínka, je to ten největší-"

„To stačí, Georgi! Na tohle opravdu nemáš právo!" ozvala se Ginny, která se do této chvíle jen opírala o Alecta a zaraženě sledovala svého bratra George.

„Děláš si srandu, že? Ty bráníš ty-víš-koho? Nechceš snad být smrtijedkou?" z Georgova hlasu byla slyšet zlost.

„Ne, nebráním Voldemorta, bráním otce mého přítele."

„Aha, Ginny, ty-víš-kdo je jen obyčejný bastard!"

„Buď tak laskav, a neurážej mého otce! To bychom nemohli být přátelé!!" v Alectově hlase byla znát hrozba a varování.

„Je to vrah! Otevři oči, drahé dítě, a dívej se na svět očima bez růžových brýlí. Harry nebyl nikdy tak zaslepený, jako jsi ty! Jaké kouzlo na tebe tvůj papínek použil, co? Řekni!"

„TAK A DOST! NEBUDEŠ URÁŽET MÉHO OTCE! TO PROSTĚ NEMŮŽU TOLEROVAT! NEVŠIML JSEM SI, ŽE BYCH URÁŽEL TVOU RODINU!"

„OCH, TY MI TO NEBUDEŠ TOLEROVAT? JAK NESLUŠNÉ! A JESTLI JEDOU URAZÍŠ MOU RODINU, DO KONCE ŽIVOTA TOHO NEPŘESTANEŠ LITOVAT! TO SI UVĚDOM, CHLAPEČKU!"

Alecto stál proti Georgovi. Dívali se na sebe. V nastalém tichu mezi nimi proletěl cár novin a oba měli v ruce hůlku. Zaútočili najednou. Alecto bez jakýchkoliv problémů odrazil Georgovu kletbu, což se o Georgovi říct nedalo. Ten nedokázal vykrýt Alectovo kouzlo, které ho následně srazilo k zemi.

Celá společenská místnost zírala.

„Drahý Georgi, nikdy, rozumíš, nikdy neurážej mou rodinu. Nedělám to já, proto si nemyslím, že to můžeš dělat ty. Vlastně ti to ani nedovolím." Alectův hlas byl nuceně klidný.

„Takže mi chceš vyhrožovat? To jsme to dopadli, co, děcka? Je tady sotva hodinu a už vyhrožuje! Je skoro stejný jako jeho-"

„Georgi, já ti nikdy nevyhrožoval a nemíním to dělat! Neurážej mou rodinu a já nebudu urážet tebe! Je to fér, nemyslíš? Pokud si to nemyslíš, tak jsi ty ten hloupý a navíc idiot! Ne já! Takže si uvědom, co je správné a co ne! Nech mou rodinu na pokoji." Alecto přistoupil k Georgovi, sklonil se k němu a zašeptal tak, aby ho mohl slyšet jen on.

„Vím, že po tobě nemůžu žádat, abys chválil mého otce. Jen tě žádám, abys ho nepomlouval přede mnou. Tohle snad chtít mohu, ne?" George se na něj zaraženě díval. Pak pochopil. On po něm nechce, aby začal chválit Voldemorta, ale chce, aby ho nepomlouval před ním!

„Dobrá, tohle ti můžu slíbit. V tomhle problém nemám." George se pousmál. Alecto podal Georgovi ruku a vytáhl ho na nohy.

Celá společenská místnost zírala. Jejich roztržka skončila stejně tak rychle, jako začala.

„Rone, ukázal bys mi, prosím, ložnici? Chtěl bych si vybalit." Ron jen kývl a vyskočil na nohy. Rychlým krokem přešel celou společenskou místnost a Ginny s Hermionou šly za ním. Alecto nechal galantně projít dívky a šel až za nimi.

Ron otevřel dveře do ložnice a vešel. U Alectovy postele už stál jeho kufr. Chlapec se jen pousmál a mávl hůlkou a kufr se sám vybalil.

„A hotovo," pousmál se.

Ginny se jen zasmála. Alecto se pohodlně rozvalil na posteli a zavřel oči. Ginny se šibalsky zakřenila a skočila na postel k Alectovi a docela bolestivě ho doskokem bouchla do břicha. Alecto tlumeně vykřikl a vrhl se na Ginn, která to nečekala a spadla z postele, Alecta ovšem stáhla s sebou. Ron s Hermionou se začali smát a Ginny taktéž. Do pokoje vešel Dean s Nevillem a Seamusem. Všichni ztuhle zírali na scénu před sebou. Nikdo, kromě nově příchozích a Alecta si nevšiml, že Ginny se vyhrnulo tričko trochu výš, ale nic neukázalo, což se nedalo říci o sukně, která byla vyhrnuta tak, jako by Ginn vůbec žádnou neměla. Vypadalo to, jako by si to ti dva „rozdávali" a Ron s Hermionou je při „tom" sledovali a ještě se výborně bavili.

Zamrmlali něco v tom smyslu jako:

„Nenechte se rušit," a zmizeli.

Alecto se šokovaně podíval na Ginny.

„Tak to je super, jsem tu hodinu a už budu mít docela slušnou pověst, co? To jsem nestihl jako Harry Potter, tak proč ze sebe neudělat sexuchtivého nymfomanna. Co víc si přát, že? Otec by měl radost. Dělám čest svému rodu." Alectův hlas byl pln ironie.

Ginny to ovšem naprosto pobavilo. Začala se šíleně smát. Alecto se vyškrábal na nohy, oblékl si zimní hábit a opustil ložnici. Šel ven s cílem najít Betty.

V společenské místnosti se něco velice náruživě řešilo. Když vešel, všichni ztuhli a až moc nadšeně ho pozdravili. Dean, Seamus a Neville zrudli. Alecto také, neboť mu došlo, o čem se baví. A zrudl ještě víc, když uslyšel komentář, který zřejmě neměl slyšet:

„Ten je nějakej rychlej, ne?"

„Jo, asi extra výkonnej, a ještě se stihl teple obléct, kdo ví, co má pod tím hábitem. Musíme ho dostat do postele, uvidíme."

„Ale, zmáčkneme Ginny." Alecto cítil, jak jím prochází šílená vlna horka. Rychle se vytratil z místnosti.

„Pane bože, snad se to nedozví Alex. Ten by hned dal echo otci a to by mohlo dopadnout katastrofálně." Když si představil výraz jeho otce, jak čte dopis, ve kterém je mu na tvrdo oznamováno, že si to jeho nejmladší syn... rozdával s jeho přítelkyní a ještě k tomu před náramně se bavícím publikem, musel se začít chichotat. Rychle procházel chodbami. Ani nevěděl, jak se dostal k Hybridově boudě. A tam opravdu byla! Betty!

Takové přivítání jste ještě neviděli. Betty byla naprosto nadšená. Ale uvědomil si, že pro Betty by nebyl dobrý pobyt v hradu, kde by neměla volnost a ještě by se mohla ztratit. Domluvil se tedy s Hagridem a Betty se mohla přestěhovat tam, kde by měla volnost. Tu by sice v Hagridově boudě neměla, ale venku jo. Jen požádal poloobra, aby dohlédl na to, ať Bettyna netrajdá v Zapovězeném lese.

Smutně odešel na oběd. Přece jenom bylo loučení se psem velice těžké. Po pravdě byl rád, že bude mít chvíli klidu, kterou u otce neměl, neboť pes byl všudypřítomný a dělal neustále bordel.

To ale nevěděl, co ho čeká ve velké síni. O „incidentu" mezi ním a Ginny se bavila celá místnost, tedy spíš hala. Alex nadšeně vstal a vyrazil k Alectovi. Chtěl si mladšího brášku pěkně vychutnat.

„ALECTO! RÁD TĚ ZASE VIDÍM!!!" zaburácel na celou síň. Alecto se chtěl v tuhle chvíli propadnout.

„Ježiši kriste, to zas bude!" zašeptal si.

Alex až přehnaně téměř doběhl k Alectovi a velice vřele ho objal.

„Otec bude potěšen, myslím si, že velice, co říkáš?"

„Alexi, vím moc dobře, co se tu o mně a Ginny rozneslo. Není to pravda, chápeš?"

„Ale jistě, chápu," pousmál se ironicky Alex.

„Alexi, já to myslím vážně."

„Neboj, otec to za chvíli zjistí, už jsem mu poslal dopis. S Kristin to docela otřáslo. Myslela jsi, že jsi... ehm... neposkvrněné dítě, ale zmýlila se. A Severus se taky netvářil nadšeně. A to jsou reakce docela nepodstatné, počkej, až to zjistí otec, ten tě bude chtít mít pod kontrolou. Je snad více než jasné, že bude chtít tvé... mimoškolní aktivity mít pod kontrolou. Buď si jistý, že tě otec pohlídá. Když toho nejsem schopen já, on to určitě zvládne, můžeš si být jistý. A nepřej se mně, jestli ublížíš matce." Alex odešel a nechal absolutně zděšeného Alecta stát uprostřed velké síně.

Všichni na něj zírali a tlumeně pomlouvali. Alecto odešel. Úplně ztratil chuť na oběd.

Severus rychle vstal a následoval chlapce.

„Alecto! Mohu s tebou mluvit?"

„A.. Ale jistě, proč ne?" Alecto následoval poněkud zkroušeně Severuse.

„Takže, musíme si promluvit. Je velice pravděpodobné, že tví rodiče tohle téma s tebou neprobírali... je to docela nepříjemné téma, ale bude nejlépe, když to budeme mít rychle za sebou. Týká se totiž.... Ochrany.!"

Alecto vytřeštil oči.

„I ty, Severusi? To snad nemyslíš vážně! Ty taky věříš těm hnusným drbům? A ještě jim uvěříš dřív, než se mně zeptáš? Ts... myslím, že tady nemám co dělat..."

„Alecto! Stůj! Jak to tedy bylo?" Alecto stál k Severovi zády.

„Nevím, jak z toho ven. V ložnici jsem se rozvalil na posteli a Ginny ke mně skočila. Bouchla mně do břicha a pak padala na zem. Chytla se mně a já padal s ní. Vešel Dean, Seamus a Neville a viděli nás, jak se po sobě válíme. Ginny měla vyhrnuté tričko a tím, jak padala se jí vyhrnula sukně, takže bylo vidět..." Alecto si skryl tvář do dlaní.

Severus cítil, že mluví pravdu. Přistoupil k chlapci a objal ho.

„To se spraví, uvidíš. Dopadne to dobře, nic se neboj."

„Ale Alex to poslal otci, říkal to..."

Severus viditelně zbledl.

„To si děláš srandu, ne?"

„Ne, opravdu mi to říkal. Nemůžu uvěřit, že by mi chtěl takhle ublížit.... Jestli to otec zjistí, bude chtít, abych změnil školu a přestoupil na jeho školu černé magie, aby mě mohl mít pod kontrolou!"

Alectovi po tváři tekly slzy. Bylo toho na něj moc.

„Bude to dobré, uvidíš, přesvědčíme tvého otce o tom, že pravdu máš ty. Bude ti věřit, doufejme..." Náhle v krbu zezelenaly plameny. Vyletěla Petúnie.

„Severusi, asi se všichni zbláznili! Otec šílí, matka brečí, Thomas Alecta brání a Rika se zavřela v pokoji. Co to má znamenat?"

„Ježiši!" Alectovi se podlomily kolena. Severus ho podepřel.

„Alecto?? Co se stalo?"

„Petúnie, je to nedorozumění! Alecto je ve všem naprosto nevinně." Severus se nutil ke klidnému tónu.

„Co se stalo?" Severus všechno zopakoval a Alectova nejstarší sestra jen zírala.

„Tak už chápu, proč otec tak šílí. Ty máš fakt pech, bratříčku."

Náhle plameny zezelenaly znova. Z ohně se vynořil Voldemort. Všichni ztuhli.

„Nechceš mi něco vysvětlit, drahý?" Z Voldemortova hlasu čišela zloba a rozčílení.

„Já-"

„Tati, Alecto je ve všem nevině. Ty klepy nejsou pravdivé. Mezi Alectem a Ginny k ničemu nedošlo."

Voldemort sledoval Alecta. Na tváři se mu doposud leskly slzy.

„Nechte nás o samotě."

„Tati-" Petúnie nechtěla odejít.

„Petúnie! Poslechni!" Petúnie kývla a i se Severem odešla.

„Měl by sis dávat pozor a nedávat příležitost tvým... spolubydlícím důvody k pomluvám, které tvé pověsti nepřilepší."

„Tati, já..."

„Chci slyšet vše, co se stalo!" Voldemortův hlas byl přísný a nedovoloval odporování, které Alecto ani v plánu neměl.

Alecto poslušně vypověděl vše, co se v ložnici stalo i jeho rozhovor s Alexem.

Voldemort synovi věřil. Vlastně mu i chtěl věřit.

Objal chlapce a zjistil, že se celý chvěje. Alecta to nervové vypjetí vyčerpalo. Voldemort si sedl se synem do křesla a Alecto po chvíli usnul.

Voldemort přemýšlel. Dnešní den byl šílený. Když četl dopis od Alexe, myslel, že s ním praští. Tohle si o svém nejmladším synovi nemyslel. Nikdy by ho nenapadlo, že by byl něčeho takového schopen. Exhibicionismus! To by snad nepřipustil! Zostudil by tím celou rodinu a tím i rod až po samotného Zmijozela. A co by to teprve provedlo s Alenou. Teď už bylo vše v pořádku. Jeho nejmladší syn mu spal v náručí.

Vešel Severus s Petunií.

„Severusi, musím jít. Dohlédni na něj." Severus jen kývl a opatrně, tak, aby chlapce nevzbudil, si ho vzal k sobě do náručí a položil ho na postel, kde ho přikryl zelenostříbrným povlečením.

Voldemort jen kývl na Severuse, varovně pohlédl na Petúnii (pohled typu: opovažte se provozovat před Alectem to, co se povídá o něm a jeho přítelkyni a uvidíte!) a zmizel v plamenech.

„Tak, pohroma je zažehnána!" Petúnie se svezla Severovi do náručí a opřela se o něj.

„Ještě že tak, ani si nedokážu představit, jak by to zamávalo s Alectem!"

„To je fakt! Teď se musí jen vypořádat s jeho nově nabytou pověstí. Je pohledný, aby se z něj nestal..... předmět touhy zdejších puberťaček. Některé.... Jak to říci.. neukojené by mu mohly ublížit... Nechci říct, že se nedokáže bránit, ale víš jak to myslím.... Nebo snad ne?"

„Naprosto, dohlédnu na něj.... Tedy- pokusím se."

„Jistě, tak já půjdu. Nashledanou, lásko." Pousmála se, políbíla Sevieho a zmizela v plamenech.

Severus se jen pousmál a pohlédl na klidně spícího Alecta v jeho posteli.